2010
V posledních dnech a týdnech se na téma „práce“ v médiích objevují dílem optimistické i pesimistické články o stagnujícím nebo naopak vzrůstajícím procentu nezaměstnanosti v naší republice.
Portály i agentury zaznamenávají úbytek zakázek, resp. pracovních příležitostí u svých klientů, nicméně stále existují pozice, na něž se odborníků nedostává. Nejčastěji se zmiňují obchodnické posty, také odborníci z oboru IT či ekonomie, ale trh práce postrádá i v dnešní krizové době pracovníky na dělnických pozicích, především těch kvalifikovaných.
Obory strojírenské i obor stavebnictví jen s obtížemi nacházejí zkušené nebo třeba jen vyučené zámečníky, svářeče, obráběče CNN, zedníky, obkládače, topenáře, instalatéry, malíře, podlaháře…. Zkrátka pracanty, které i my v běžném životě často „prosíme“, aby si na nás „alespoň do půl roku” našli čas.
Tuto neutěšenou situaci velmi ovlivňuje situace v učňovském školství, které u nás skomírá pro nezájem žáků ze základních škol. Rodiče jsou málo informovaní o možnostech uplatnění a výdělku kvalifikovaného dělníka, a řemeslo tak zůstává na okraji zájmu potencionálních učňů. Mnoho z nich se trápí na soukromých středních školách, z nichž potom jen velmi těžko hledají uplatnění kvůli všeobecnému zaměření, a tím plní statistiky úřadů práce.
Desítky učilišť a spolu s nimi i desítky učebních oborů byly uzavřeny, a tak firmám – zaměstnavatelům nezbývá, než se poohlížet po zahraniční pracovní síle. Ta však často neodpovídá standardům, na které jsou firmy zvyklé, snaží se tedy zbylá učiliště finančně podporovat. Často již při zápisu z devátých tříd přislibuje budoucím absolventům s výučním listem jistou práci, zajímavý plat a finanční bonusy během studia.
